Když děláte anketu, lidé vás posílají do háje. Pak ji ale rádi čtou – 11. část

Portrétní a dialogové žánry mají společné jedno. Jde tu spíš o osoby než situace. Když se píše článek nebo obdobný formát, apriori jde především o nějakou situaci a interviewované osoby k ní dodávají informace. V portrétním a dialogovém formátu jde především o konkrétní lidi a jejich pohled na druhé lidi, jejich jednání a situace. Tedy – jde také o situace, ale tentokrát až na druhém místě. Portrétní žánry jsou: Portrét a medailon, nekrolog. Mají společné to, že pojednávají o jednotlivých osobách. A to veřejně známých nebo i méně známých. Mohou být osobnostní nebo profesní. Osobnostní znamená, že se zaměřujeme spíše na soukromí a osobní pohled na svět, minulost, současnost, budoucnost, rodinu, koníčky či životní příběh člověka, o kterém píšeme. V profesním žánru upřednostňujeme specializaci a názory člověka v rámci daného oboru, kde působí. Vyjadřuje se ke konrkétním věcem pracovním, vynechává se soukromí (pokud nejde o rodinný podnik nebo dynastii finančních magnátů, která je s tématem pevně sepjatá). Jde nám o jeho odbornost. Portrét a medailon – jak se od sebe liší? Medailon je krátký, spíše faktický. Portrét je rozsáhlejší, dá se říci ´epičtější´, máme více prostoru popsat člověka a jeho život. V podstatě takový medailon lze použít také jako nekrolog. Ten také shrnuje data a významné životní události a úspěchy člověka, až na to, že se vydává po smrti. Řada redakcí má ve svých archivech – a průběžně je doplňuje – takové medailonky. Jednak se vždy hodí mít něco v archivu, když se o dotyčném člověku v souvislosti s nějakou kauzou mluví a jednak když najednou umře, lze prakticky okamžitě oprášit medailonek a vydat nekrolog.

Jak napsat „otevřený dopis“ svému „darebákovi“

Mezi dialogové žánry patří informační interview – tady jde o klasický rozhovor ve stylu „otázka – odpověď“. Není tolik útočný. Jde opravdu jen o sběr informací. Duel už je poměrně agresivnější. Zde jej prostor na „chytání za slovíčka“. Typický „duel“ bývá třeba v Otázkách Václava Moravce, specializuje se na ně také třeba Barbara Tachecí a další. Jak duel napovídá, jde o rozhovor dvou lidí. Pokud jich je více, už to přechází do polemiky nebo kulatého stolu. I když kulatý stůl je méně agresivní. Spíše jde jen o prezentaci než přímý střet názorů, jako je tomu u duelu a polemiky. Tyto formáty bývají častější v audiovizuálních médiích než v tištěných, i když i zde je lze najít. Otevřený dopis je forma veřejného oslovení adresáta a značí pisatelovu snahu o otevření veřejné diskuse. Většinou se tak děje, když tázaný neodpovídá běžnou cestou. Oslovují se tak veřejné instituce a veřejné osoby, ale mohou i soukromé. Napíše se otevřený dopis – ať již komukoliv (může to udělat kdokoliv – novinář to většinou nepotřebuje, ale bývá to forma oblíbená u čtenářů, tedy veřejnosti nebo u různých zájmových skupin či neziskových organizací, může to být i velmi účinný nástroj lobbingu). Otevřený dopis napíšete jednoduše. Má klasickou formu dopisu. Až na to, že musíte jej nadepsat, že se jená o otevřený dopis. Napíšete jej a pak jej NAJEDNOU pošlete adresátovi a médiím nebo ještě i všem vašim možným kontaktům z e-mailu nebo pošlete poštou (dnes méně obvyklé a méně rychlé). A většinou odpověď, na kterou čekáte roky, pak přijde rychlostí blesku. Přitlačíte tak dotyčného ke zdi (princip veřejné ostudy). Nicméně pozor! Ne vždy se může vyvést. Když nemáte slušné argumenty a není to opravdu závažná věc, média nemusí reagovat. A tedy úmysl nemusí být splněn. Navíc adresát může mít lepší kontakty s médii než vy nebo mít více schopného PR manažera nebo agenturu a můžete mít naopak ještě větší problém.

Proč novináři nenávidí ankety

Anketa je také diskusní žánr. Čtenáři, diváky i posluchači velmi oblíbený, novináři většinou velmi nenáviděný. Je to hlas lidu a díky nim se stává článek u něj či médium čtivější, zajímavější a zábavnější. Každého zajímá, co si myslí ostatní. Někdy jsou ankety zábavné, někdy spíše vážné. Záleží na médiu. A proč jsou novináři nenáviděné? No, ne všemi – jen těmi, kteří je zrovna musejí dělat : – ) . Jde o to, že chodíte po ulicích, chytáte lidi, ptáte se jich, oni pospíchají nebo nechtějí mluvit, posílají vás ho háje. Z deseti, které zastavíte, jich odpoví sotva dva a na takovou anketu potřebujete alespoň pět až šest lidí. A ještě mix – ženy, muže, mladé, staré, střední věk, teenagery nebo i děti… Jo jo… To je někdy největší makačka – taková anketa… Která pak vypadá, když je hotová, tak jendoduše a snadno…

Úkol:  Vzpomínáte, kdy vás někdy ulovil nějaký novinář na anketu? A jaké to bylo? Nebo naopak – kdy jste vy sami naposledy dělali anketu a kolik lidí vás poslalo někam… jinam? Pište své veselé i vážné příhody.

Příště se dočtete Jak odlišit fakta a domněnky. Tato část kurzu je otevřená bezplatně pro každého. Tato část kurzu je otevřená bezplatně pro každého. Pokud se chcete stát novinářem a rozvíjet svou kreativitu, můžete absolvovat naše Kurzy žurnalistiky , v případě jakýchkoliv dotazů nám napište e-mail: kurzy@otevrenamedia.cz .

Napsat komentář