REGIONÁLNÍ MÉDIA: „NEZÁVISLÁ“, ALE I HLÁSNÁ TROUBA POLITIKŮ – 5. KAPITOLA

Regionální média se liší od celostátních často výběrem témat a „osobnostmi“, které v nich hovoří. Musí být bližší regionu a lidem, kteří zde žijí. Z tohoto důvodu se zde dostávají ke slovu lidé, kteří by v celostátních médiích těžko někoho oslovili. Tedy lidí, kteří třeba dělají něco zajímavého či dobrého nebo veřejného, ale nepřesahuje to rámec regionu. Například chovatelka morčat, vedoucí místních mažoretek, místní kutil, místní zástupci hospodářských komor, komunální politici, neziskové organizce s místní působností a podobně. Pro taková média je vlastně zajímavý každý člověk. A také se dá skoro z každého tématu i s každým člověkem napsat velmi pěkný a kvalitní článek (záleží samozřejmě na tom, kdo ten článek píše). Témata jsou jednoduchá – oprava místní kanalizace, řešení odpadků nebo hluku v nočních hodinách, větší sousedské půtky nebo drobné přestupky radnic a krajů. Zkrátka vše, co jsou takové „žabomyší spory“ – což jim neubírá na vážnosti – nicméně pro tu danou komunitu jsou důležité, samozřejmě v celostátním měřítku nikoho nezajímají (pokud to nepřeroste v něco většího a neovlivní tak nějak ostatní obyvatele země či dalších zemí).

Regionální média NEOBJEKTIVNÍ  často nebývají tak nezávislá, jak se tváří. Například většina regionálních televizí (není tím myšleno regionální vysílání celostátní televize – Regiony a pod., ale skutečně vysílání „z vašeho města“ nebo „kraje“) je placeno přímo radnicemi jako jejich PR nástroj. Stejně tak měsíční či čtvrtletní radniční nebo krajské listy jsou vydávány příslušnými městy či kraji. Je tedy třeba si uvědomit, že informace v nich částečně plní funkci veřejné vývěsky (inzeráty a informace pro občany – úřední doba, novinky, vyhlášky apod.) – nicméně klasické ´články´ jsou jednoduché PR články, které mají za úkol udržovat „dobrou tvář“ radnice či kraje pro své občany. Jsou tvořeny i kontrolovány stejnými lidmi (i když to tak na první pohled nevypadá).

Například – redaktor je bud tiskový mluvčí nebo jiný redaktor z tiskového či obdobného oddělení, pokud má toto periodikum takzvannou redakční radu – často je to buď směs úředníků radnice nebo různých politiků – zastupitelů či lidí z různých komisí apod. Váháte-li – schválně zkuste najít něco „negativního“ v takovém periodiku o radnici či kraji (úřadu) nebo nějakém zařízení, které patří přímo pod tuto organizaci (základní, střední školy, mateřské školy, zdravotně-sociální zařízení a řada dalších – krajem či městem zřizované organizace naleznete bez problémů na stránkách obcí a krajů). Mimochodem – jestli chcete zjistit, kolik za takové zpravodajství platíte jako daňový poplatníci, stačí vždy na podzim (i když třeba na letošní rok byste to měli najít zpětně), když jsou hotovy rozpočty na další rok, mrknout na web krajů a radnic na rozpočet (vždy ho schvaluje zastupitelstvo) – a tam je  najdete (jsou to „služby“, náklady na komunikaci, reklamu, ale mohou být i jinak skryté – nebudete-li si jisti, kde hledat, napište nám, rádi vám v tom pomůžeme, atd.). Někam “ mezi“ závislá a nezávislá média pak patří privátní regionální týdeníky či měsíčníky, malá rádia apod., které jsou vydávány/vysílány jen v dotyčném městě nebo dvou třech městech v okolí.  Snaží se objektivitu, často jsou ale vydávány spíše nadšenci než profesionály v oboru médií, což je na nich často značně vidět. Přesto mohou mít pro danou komunitu velký přínos a právě se zaměřovat na věci, které třeba profesionální média nevidí nebo jim nepřijdou zajímavá.

Regionální média, která jsou NEZÁVISLÁ jsou v České republice vlastně jen MF DNES (krajské přílohy), Deníky a pak nové týdeníky 5+2 (jejichž osazenstvo tvoří v podstatě bývalí redaktoři – i vedení – Deníků – stačí se podívat do Perexu).  Dále regionální (soukromá) rádia, krajské redakce Českého rozhlasu, regionální vysílání celostátní televize (ČT) a samozřejmě  v každém kraji působí také zpravodajové zpravodajských agentur (ČTK, ..).  Tato média jsou „neutrální“. Kromě veřejnoprávní České televize a Českého rozhlasu jde o média soukromá – takže je pouze na vydavateli, jak moc hodlá dodržovat Etický kodex novináře. Je v zájmu každé redakce, aby se snažila jej dodržovat.

Jen v krátkosti – bude to přespříští samostatné téma. Jak poznáte, že redakce dodržuje novinářský kodex a snaží se vás pravdivě informovat a nesnaží se etablovat na regionální „nenápadnou“ inzerci? V článku jsou použity minimálně dva zdroje, ideálně tři. Každá strana problému by se k němu měla vyjádřit – v zájmu objektivity. Pokud je v článku např. po pravidelné tiskovce na radnici citován starosta a místostarosta, popřípadně další místostarosta nebo tajemník radnice či nějaký úředník, tak i kdyby takových „zdrojů“ bylo třeba pět, tak pořád se jedná o JEDEN zdroj. Proč? Protože to je jednoduše pouze jedna strana problému! Vždy má každý problém více pohledů (nebo novinka – nemusí jít vůbec o žádnou kauzu, ale o obyčejnou informaci). Čili pokud je článek takto „vyzdrojován“, tak novinář, který jej psal, není důvěryhodný, taktéž jeho šéf a poškozuje to i celé vydavatelství. Co je nutné udělat, abyste se jako novináři vyvarovali takové chyby? Jednoduše se nad problémem zamyslet z druhé strany. Jaké osoby jsou zainteresované – nebo mohou být – a jít za nimi (často to jsou občané – stačí anketa ve městě) – nebo organizace či spolky, nebo – vyhraje-li nějaká firma výběrové řízení na stavbu čehokoliv, tak zjistit, kdo se ještě hlásil, a co na to říká.  Ale o tom už příště. Takto jednoduše tedy poznáte, jesli je médium skutečně objektivní nebo se tak jen tváří. Z nějakého záhadného důvodu často nenajdete (až na pár čestných výjimek – dobrých redaktorů, pro něž je pak život v obci a kraji dost těžký, protože se snaží psát co nejvíce objektivně) moc zpráv a článků v „nezávislých“ regionálních médíích, které by informovaly naprosto v souladu s novinářským kodexem. Pak je další úplná záhada – regionální média se bojí jít do kauz také proto (Snad je to – doufejme – z jiného důvodu než z obavy, ale tedy z čeho?), že si nechtějí zkazit vztahy s vedením radnic. Bojí se, že by jim radnice odmítaly dávat informace. Ale taková obava je úplně zbytečná. Kromě toho, že radnice a kraje nejsou soukromé organizace, nýbrž organizace se zástupci, volenými občany k tomu, aby spravovali společný / veřejný obecný/ krajský majetek. Tudíž mají povinnost informovat veřejnost o tom, co dělají. Nicméně kromě toho se politici (až na pár výjimek) naopak snaží mít dobré vztahy s médii. Moc dobře vědí, že jsou to oni, díky nimž dostávají do novin informace (často je vtipné pozorovat, jak se politici na malé radnici ´perou´- není to tak, že by se fyzicky ´prali´ – je to takové nenápadné permanentní chvění – aby to byli právě „oni“, co sdělí prostřednictvím médií cokoliv, co nezavání průšvihem. Tedy přesně řečeno – místostarosta se snaží říct to dřív než druhý místostarosta nebo starosta a obráceně… Aby bylo vidět, jak jsou šikovní a jak to zařídili (většinou to oddřeli úředníci, kteří o tom dostanou zakázáno poskytovat informace médiím). Občas je politika zábavná, když jí neberete úplně vážně… Být novinářem je fajn – pojďme se tedy učit, jak být dobrým a spravedlivým novinářem.

Úkol: Pošlete nám „rádoby objektivní článek“ vašich „nezávislých regionálních novin“ nebo „rádoby nezávislý článek „firemních PR radnic a krajů“ s vaším komentářem. Anebo napište nějakou vtipnou historku, zažitou na vlastní kůži 🙂 

V dalším díle (vychází každé pondělí) budeme pokračovat Celostátní média. Tato část kurzu je otevřená bezplatně pro každého. Tato část kurzu je otevřená bezplatně pro každého. Tato část kurzu je otevřená bezplatně pro každého. Tato část kurzu je otevřená bezplatně pro každého. Pokud se chcete stát novinářem a rozvíjet svou kreativitu, můžete absolvovat naše Kurzy žurnalistiky , v případě jakýchkoliv dotazů nám napište e-mail: kurzy@otevrenamedia.cz .

Napsat komentář